Někdy mě přepadne sebemrskačské nutkání pustit se do diskuse s rasisty. Je to těžké, snažím se sám sebe nevidět jako jednu postavu z Hřebejkova Horem pádem, tu ženu ve středních letech ze středních vrstev, odhodlanou bojovnici za práva menšin, která snad pracuje v nějaké neziskovce, jestli si dobře vzpomínám, a kterou jedna ukradená peněženka v minutě změní v rasistickou hysterku. Je to postava směšná, protože její neustále hlasitě artikulované postoje se jako domeček z karet sesypou při první srážce s reálným životem. Trošku autorům vyčítám, že tu postavu stvořili, protože se tím přiživili na společensko-politickém klišé o městských kavárenských liberálech. Já žiju na vesnici, přednost dávám hospodě a v mnohém souhlasím s konzervatismem. To ale neznamená, že u toho piva budu nadávat na cikány. Na to jsem asi moc racionální. A taky politicky korektní.
Z několika míst (teď už i z nejvyšších vládních) jsem se v poslední době doslechl, že snad Václav Klaus začíná sbírat síly k poslednímu volebnímu zápasu. Mluví se o vzniku nové politické strany, kterou by měl jistě šanci protlačit do Poslanecké sněmovny. Nazvěme ji pracovně SNP (Strana národoveckého populismu) a zkusme si představit jedničky jejích krajských kandidátek: Jana Bobošíková, Petr Hájek, Ladislav Bátora, Petr Mach a kdoví, třeba zlanaří i Lianu Janáčkovou, Jiřího Čunka či Ivanu Řápkovou. A teď billboardová hesla:
Praha, ne Brusel!Ne sudetským Němcům, ano českým národním zájmům!Ne multikulturalismu!Ne ekologismu!Ne humanrightismu!Ne homosexualismu!Ne NGOismu!
A představme si, že tato nebo podobná sestava bude půl roku před volbami každý den v televizním a novinovém zpravodajství „nastolovat“ témata. Volební kampaň se bude namísto ekonomiky, korupce, sociální politiky nebo zdravotnictví rýpat v „romské otázce“, nebezpečí multikulturalismu nebo národní suverenitě. Na náměstích se budou srocovat neonacisté. Úderná hesla budou mít nesporně větší šanci prorazit na titulky novin než výzkumy a vědecké analýzy. Společnost tím bude žít. Hnědá skvadra začne využívat zhoršující se ekonomické (a tím pádem sociální) situace a hledat viníky a jejich potrestáním také nabízet jednoduchá řešení. Toto už tady bylo a není jediný důvod, proč by se to nemohlo opakovat. Sociálněpsychologické experimenty už několikrát dokázaly, že člověk umí být člověku vlkem, stačí jen vytvořit k tomu vhodné podmínky. Například přestat už konečně s tou zatracenou politickou korektností.
Politická korektnost je termín označující soubor pravidel slušnosti ve veřejné komunikaci. S touto slušností se nikdo nerodí, je potřeba k ní být vzdělán a vybaven patřičně pevným charakterem. Zkusme to vysvětlit na příkladu:
1. Sociální problémy romského etnika
2. Romská otázka
3. Konečné řešení otázky cikánské
Pod číslem jedna máme příklad neutrálního, tedy politicky korektního pojmenování problému, který naši společnost trápí. Druhý případ je docela frekventované politicky nekorektní sousloví, které najdeme v leckteré internetové diskusi na toto téma. Kdo je použije, nemusí nutně trpět vadou charakteru (rasismem), je ale pravděpodobné, že si není vědom historické kontroverze, kterou s sebou toto vyjádření nese. Ve třetím případě, který celkem nestoudně svého času použila Národní strana pro svou volební kampaň, je naopak tato historická souvislost použita naprosto záměrně. A že to tuto stranu vyřazuje ze slušné společnosti, je snad zcela v pořádku. Společnost prodělala v minulosti vážnou nemoc a vytvořila si proti ní imunitní reakci. Můžeme to nazývat politickou korektností. Nebo obecněji mravností. Proč se za to stydět?