Narazil jsem na tweet britského kurýra, který díky své práci skrz na skrz procestoval celou Evropu “od polárního kruhu po Španělsko a od Irska po Ukrajinu”. Dnes vyzvedával zásilku z jedné menší továrny a majitel, který volil Brexit, si při předávce postěžoval, že mu během posledního roku odešli skoro všichni polští pracovníci a on dnes za ně není shopen najít náhradu. Jeden z diskutujících kurýra poprosil, zdali by byl tak laskav a předal od něj při příštím setkání panu továrníkovi krátký vzkaz: “Ha ha ha ha!”
Patřím k těm chudákům, které vždy zajímala politika. Ale ačkoli už mnoho let žiju v Anglii, dlouho jsem dával přednost sledování politického dění v české kotlině a moravských úvalech. Britská politika mi přišla nudná – příliš se soustředila na konkrétní témata, která se diskutovala v rámci zdánlivě nepřekročitelných ústavních a mravních hranic. Nepříliš se v ní uráželo, podráželo, málo mě toho krutě zaráželo. Spíše než třeba Gordon Brown nebo David Cameron uspokojovaly mou perverzní touhu po sledování absurdních debat a surreálných situací postavy jako Václav Klaus, Miloš Zeman nebo Jiří Paroubek. To se v posledních dvou až třech letech změnilo. Ne snad že by česká politika ztratila svůj hnojometný sex-appeal, naopak. Ale britské referendum o vystoupení z EU mi poskytlo nečekaný zdroj uspokojení, který dnes už v mnohém překonává kvality české politické zvrácenosti. A troufám si myslet, že pořady BBC s čtyřicetiletou tradicí se dnes mohou směle utkat v rovnocenném souboji s Kotlem blahé paměti.
Napadla mě zvláštní myšlenka. Třeba se najde pár podobně zvrácených jedinců, kteří budou mít zájem občas nahlédnout pod už zvolna poskakující pokličku kotle britského. A třeba stejně jako já (a tady už musím klepnout po palici vlastního démona skromnosti Husákova dítěte), možná stejně jako já ucítí náznak odéru žumpy, na jejímž okraji vrávorá země česká, domov můj. Žumpy referenda, od které nás dnes dělí jenom neexistující zásadovost bezmocné sociální demokracie.
Představuju si, jak by česká společnost obstála v podobné zkoušce, jaké dnes čelí ta britská. Kolik českých továrníků by se divilo a kolik by jich začalo googlovat, co to vlastně je ta EU, až poté, co stejně jako většina voličů vhodili do urny lístek s nápisem ANO. A bojím se, že pak by moje perverzní rozkoš z politických kalamit dosáhla hranic neslučitelných s životem. Tož sem občas napíšu, co se u nás za kanálem děje, a budu doufat, že až to tady nebude k žití, bude se kam vrátit. Budu taky vděčný za jakýkoli postřeh nebo námět v komentářích.