Komentáře: Konec kariéry

Od: I.M.

I.M. — Mon, 29 Aug 2011 17:06:21 +0000

Já jsem se na ni ještě stihl podívat,
loni měla blízko od nás koncert. Heč!
Tím jediným slovem chci obsáhnout, 1. co si o ní myslím a 2. co si myslím o jejích kriticích 🙂

Od: Jiří

Jiří — Sun, 28 Aug 2011 13:16:33 +0000

Když se zamyslím nad kořeny jazzu
a kořeny šansonu, dojdu k tomu, že původem, (hudební) strukturou, sociologicky ap. se jedná o dost odlišné druhy. Viz jenom původně kabaretní popěvky u šansonu (Francie) x nejprve hudba černochů v USA. Že v současné době po více než stoletém vývoji šanson a zejména jazz má mnoho podob, tváří, stylů… a že žijeme v době fůzí, je pak věc jiná.

Od: sipos

sipos — Sun, 28 Aug 2011 12:24:33 +0000

Psy na dvoře
poslouchám psy na dvoře. Je to takový kolorit našeho dvora.Někdo zase třeba nemá ten dvůr a poslouchá muziku ze svého šuplíku hudebního.
,,Rozvod“ od paní Hegerové nás s manželkou provází už od prvních dnů našeho třicetiletého manželství. Ne každý zpěvák má tuto výsadu být v naší rodině a komentovat naše city tak dokonale.
Hudba je pro mne tak široká, že žádný šuplík pro ni nemám.
Pan Pellar říkal, že šanson není žánr, ale francouzský název pro písničku. Klidně se v tom hnipejte, mně je to jedno i kdyby to tak nebylo.
Mám krásné a štěkající psy na dvoře. Sousedka, má odporné čokly, jejichž ,,štěkot“ on to štěkot ani není, mi otravuje pohodu, přes dvůr. Na můj dvůr by jediný z těch čoklů ani čumák nestrčil, nepřežila by jediná čivava z těch třiceti šesti, ale musím to snášet.
A když můj pes zestárne, jeho štěkání mi bude připadat jako rajská hudba při hlídání. Takto jsem si dovolil dát do jednoho šuplíku moje psy na dvoře s muzikantama. A nemám s tím problém. HAuuuu dlohááááá noc uá

Od: pája

pája — Sun, 28 Aug 2011 11:07:53 +0000

Nebuďte hysterický!
Pane autore – nezlobte se, ale nebuďte „hysterický“! Svůj příspěvek nemažte, natož blog. Píšete dobře – viz můj comment k Vašemu dnešnímu prvému článku. Přátelsky zdravím!

Od: Witch

Witch — Sun, 28 Aug 2011 10:59:21 +0000

Přesně.
I když ona má takovoé kouzlo osobnosti, že bych si dovedla představit komorní vystoupení, kde by se povídalo, pouštělo z playbacku, vem tam něco přezpívala docela civilně… Klidně bych donesla blend-a-dent 😉 Ona stejně měla některé kousky písní tak měkce, jemně zpívané, jako by mezitím kontrolovala jazykem ústní dutinu. Odjakživa. Maminka teď někdy mluví podobně, když jí zubař koriguje protézu…

Od: pret

pret — Sun, 28 Aug 2011 10:43:05 +0000

Díky za připomínky
Milorda znám a dokonce mám „tu naši“ verzi raději než originál. To bude asi ta „slovanská duše“. Ta úvaha o žánrech měla být malou obhajobou samotné Hegerové, která se považuje za džezovou zpěvačku, a taky snad malým rýpnutím do hudebního škatulkování. Proč se spokojit s tím, že šanson je šanson, a nezamyslet se nad jeho původem? Našli by se koneckonců jistě takoví, kteří by s vášní diskutovali nad rockovostí některých rockových balad a chtěli by pro ně vymyslet nový žánr (mimochodem banalitu toho příkladu jsem se pokusil přiznat v těch třech tečkách, ale máte jistě pravdu, banální to je). A konečně – budu si muset ten text ještě jednou přečíst a pokud v něm najdu tu vaši citaci, že „dobrý šanson nazpívala až v 80. létech“, mažu příspěvek a ruším svůj blog.

Od: pája

pája — Sun, 28 Aug 2011 08:58:51 +0000

Souhlas s dílčími výhradami
V dobře míněném článku jsem se dočetl některá „objevná“ konstatování – např., že „šanson je jazz“, že Hana Hegerová údajně „dobrý šanson nazpívala až v 80. létech“ a kuriozní, že „rocková balada je útvarem rockovým“. Řekl bych, že „šanson je šanson“ a „jazz je jazz“ a nikoliv, že „šanson a jazz jsou jedno a totéž“. Dále bych připomenul mimořádný šanson „Mylord“ z repertoíru Edith Piaf, který s českým textem Pavla Kopty seniora, H. H. nazpívala v šedesátých létech /Supraphon 1964/, ale tehdy již kromě něho vytvořila i úspěšné šansony jiné. Výrok „rocková balada je rock“ jistě platí, ale je stejně informačně objevný, jako výrok „po čtvrtku přijde pátek“, anebo zde shora uvedené dva mé o šanzonu a jazzu, ke kterým mne článek inspiroval. Závěrem – článek má dobrý úmysl – H. H. nemá zapotřebí se veřejně trápit a nechat nejapně kritizovat za pochopitelný úbytek fyzické kondice ve svém věku, ale autor ho sám zlehčuje některými tvrzeními, která jsem s přátelským úmyslem kriticky okomentoval.

Od: pret

pret — Sun, 28 Aug 2011 02:07:50 +0000

Re: Konec kariéry
Jsi pes:)

Od: sipos

sipos — Sun, 28 Aug 2011 00:41:34 +0000

ja taky
..,,mi z duše“, navíc plus moje manželka taky z duše. i když už šla spát, ale vím to, že ji taky z duše, protože jsem ,,snob“ a ,,jsem jiný“ (taky líný) a zase si něco maluju
a zapálim si fajfku a pak slyším,, dej ji aspoň z huby ven….

Od: babza

babza — Sat, 27 Aug 2011 22:45:58 +0000

Mluvíte
mi z duše. Paní Hegerová, i kdyby stokrát zpívala jen tu jednu, nikdy mě neodradí. Z ní vždycky je cítit, že do toho jde znovu naplno, s nasazením a jemnou elegancí.
Ctím její rozhodnutí, že zná svůj čas, kdy odejít. Za to si jí vážím tím víc.